Jak si pejskaři pořídili králíčka

Jak si pejskaři pořídili králíčka 

Jako dítě jsem si, kam až moje paměť sahá, přála ke každým Vánocům, narozeninám, za každé skvělé vysvědčení psa. Rodiče ale samozřejmě doufali a věřili, že nás to se sestrou buď přejde, nebo bude stačit v jejich očích méně náročné zvíře. A tak se u nás vystřídala pěkná plejáda zvířátek. Některá jen přechodně, když se ztratila svým majitelům, jiná byla právoplatně naše. Jedním z těch našich byla i Delinka - zakrslý angorský králíček. 

Delinka byla zlatá, mazlivá králičí holčička. Uměla chodit ukázkově na vodítku, přijít na přivolání, u televize vždy ležela někomu z rodiny na klíně a nechávala se drbat. Bohužel odešla asi v jednom roce. Po ní už pak přišla naše první fenka a já už zůstala u psů. Přesto mi v hlavě králíčci utkvěli jako milá, chytrá, učenlivá a mazlivá stvoření.

V dospělosti jsem si adoptovala fenku a stala se milovnicí pokojových rostlin, které mne oklikou opět dovedly ke králíčkům. Ptáte se jak? 

S přítelem jsme se přestěhovali do nového bytu a já zatoužila si pořídit řasokouli. Dostala jsem na ni i super kulatou skleněnou nádobu, která se však na jednu jedinou řasokouli zdála moc velká. S přítelem jsme se shodli, že další pes se nám sem sice nevejde, ale menší zvíře bychom zvládli, tak jsme začli zvažovat rybičku bojovnici. Hodně rychle jsme se dobrali toho, že by se ve skleněné kouli trápila, ale že by se tam hodily menší druhy méně náročných sladkovodních krevetek. Naprosto jsme se pro ně nadchli a rozhodli se pořídit plnohodnotné akvárko s krevetkami, zjišťovat si informace apod. Celé jsem to nadšeně řešila s kamarádkou, která si v té době plánovala k fence pořídit morčátka. V minulosti jedno měla, dobře se přátelilo s jejím zakrslým králíčkem. A tak jsem začla vzpomínat na Delinku. Na to, jak byla skvělá a jsem ji milovala a ze zvědavosti koukla, kolik stojí králíčci s PP a bylo hotovo.

Do jedné samičky jsem se zamilovala, ale chovatelka mi dost urputně vymlouvala samičku a když jsem zašla zjišťovat zkušenosti ostatních, ozvala se mi paní z jednoho králičího azylu, kam jsme se jeli jen tak pro představu podívat. Byla jsem odhodlaná, že pokud, adoptujeme dospělého králíčka. Ten den jsem jich pár měla v náručí, byli krásní, ale se žádným jsem "to" necítila. Pak jsem si jen tak na pomazlení vzala pár prcků a náhle se to stalo. Ten předposlední si mě celou "oňufal" a pak trošku olízl a já věděla, že to je on.

Už první večer jsme mu vymysleli jméno - Lemmy po zpěvákovi Motörhead. Přišlo nám vtipné dát malému roztomilému králíčkovi jméno drsného potetovaného rockera. Za pár dní byl už Lemmy u nás a jen co se asi po dvou dnech rozkoukal, začal nám dokazovat, že se na něj to jméno vlastně ohromně hodí.

Dnes už je s námi Lemmy rok a my dva zarytí pejskaři se stále učíme rozumět králičí řeči, stejně jako naše fenka. A taky nás stále nepřestává fascinovat, jak se do tak malého zvířete vejde tak velká osobnost, urputnost a tvrdohlavost. Lemmy téměř denně zoceluje naše nervy a zdokonaluje naši trpělivost, dokonce mu už přítel pekáčem nevyhrožuje denně jako na začátku, ale jen tak jednou týdně. Lemmy není ani zdaleka takový jako Delinka. Na všechno má svůj názor a když není něco po jeho, není to vůbec. Přesto ho milujeme a každý den děláme maximum pro to, aby s námi byl spokojený, byť to pro nás - zaryté pejskaře občas není vůbec jednoduché. Ale nevzdáváme se a učíme se. A já osobně myslím, že je u nás spokojený a má nás rád, byť svým osobitým způsobem.

Střípky z Lemmyho života můžete sledovat na profilu jeho psí ségry na Instagramu: www.instagram.com/mia_psi_princezna/